Ani teplo ani zima, ani slunce ani déšť, ani léto ani podzim, ale vítr… Prostě větrná sobota 13. srpna. Takto lze ve zkratce charakterizovat první pocity a náladu na motokrosovém závodišti kousek za Telčí. Znáš Telč? Je to malé, turisty hojně navštěvované městečko ležící v jižním cípu Vysočiny. Je známé jako město šťastných lásek zapsané na seznamu UNESCO. A tamní motokrosové závodiště? Malá, útulná, rozmanitá, dobře přístupná, ale kraťoučká trať. Je situovaná na malém plácku pod úrovní nedaleké silnice, obklopená polem a lesem. Stojíš-li na silnici, trať máš před sebou jako na dlani a připadáš si jako na tribuně.
Závody se vyznačovaly prachem,
který ještě více než záběry motorek zvedal
silný vítr. Byla tu spousta náhodných, ale i
z daleka dorazivších návštěvníků, kteří si
mohli povšimnout, a také si dozajista
povšimli, velmi dobré organizace. Všechno
fungovalo jak mělo.
Závodníci všech
věkových skupin se vydávali na velmi dobře
připravovanou trať. Když se později po
poledni stával prach nesnesitelným, vzala
otěže do svých rukou posádka hasičského
vozu. Mocnými výstřiky srážela mračna
hustého prachu k zemi.
Tak tedy na závěr. Z každého účastníka
závodu čišela bojovnost, z organizátorů
sálala pracovitost a posléze spokojenost.
Diváci oplývali nadšením. Tato sobota,
přestože s sebou nesla nádech rozporuplné
třináctky, se určitě tohoto magického čísla
nezalekla. Žádný masakr nepřinesla a ani
nudou nehýřila. Prostě byla hrdou nositelkou
příjemných pocitů. A děkujeme jí za to.
Prohlášení: Motocyklový klub
LAMOTO není odpovědný za zveřejněný článek. Články jsou duševním vlastnictvím autora a nejsou žádným způsobem cenzurovány. Umožňujeme zveřejnění článků dopisovatelů za podmínek, že nebudou obsahovat reklamu, urážky, neslušné výrazy a budou celkově v rámci kodexu slušnosti.