Dvůr Králové nad Labem nemusí být spojován pouze s populární ZOO. Motokrosu znalí fandové navštíví toto malebné městečko v podkrkonoší s cílem vidět kvalitní motokrosové klání všech věkových skupin. A první červnový víkend tomu nebylo jinak. Počasí k pobytu v přírodě příliš nelákalo, ale díky organizátorům, kteří výborně označili cestu až na závodiště v Záboří byla divácká kulisa velice bohatá.
Závodníci se nejprve obávali prachu, dopoledne však přišel očekávaný déšť. Jenže… Déšť neustával. Sílil. Stal se vytrvalým. Nekonečným. Trasa, která byla původně vytyčena, se stala v blátivých podmínkách nesjízdnou. Padali jezdci, létali motorky, a z některých mašin se i mohutně kouřilo. Proč? To ví jen majitel.
V tréninkových kolech krkolomné a vazké terénní překážky zdolávali jen ti nejzdatnější. Hrdě vám všem oznamuji, že borcům z Vysočiny, kterým jsme přijeli fandit, nedělala krkolomná sráz velké problémy. Prostě jsou z Vysočiny! Dalo by se říci, že se zde oddělilo zrno od plev. Jenže závodníků přijelo velké množství a závodit chtěli všichni. Výjezd na stráň se zkrátil a více se položil, takže jej bylo možné vyjet snáze. No, aby bylo jasno. Ono se to těžko popisuje, když to nevidíte. Část tratě jsme si prošli po svých. Teda prošli, spíš proškobrtali.
To, co borci na mašinách hravě sjížděli, člověk scházel jen s největší opatrností a nejeden úsek nebyl schopen po nohách sejít vůbec. Dal se zdolat jediným způsobem, a to po řiti. Takové nerovnosti ostře kontrastovaly s mlázím, heboučkou travičkou, zurčícím potůčkem a mechem jako k hříchu stvořeném, kterým také mašiny projížděly. A sama jsem se přesvědčila, jak to urostlému chlapovi na takovému stroji v romantickém mlázíčku sluší.
Největší překážku všem závodníkům, pořadatelům, divákům i fotografům stavělo do cesty jako tradičně počasí. V lese jezera bláta, na louce, cestou i necestou zase klouzavé chuchvalce zablácené trávy. Tráva byla nejenom na louce, ale také visela z motorek, z jezdců i z diváků. Ti blátivé lepence dostávali od štědrých závodníků. Ale tráva není to pravé slovo.
Byl to černočervený chuchvalec čehosi vlasatého. Zemina v těchto končinách má krásně červenou barvu, ale v kombinaci s rozsekanou trávou dostala strašidelný a napínavý nádech. A ten všudypřítomný déšť…! Ale jelikož jsme viděli ve Vílanci závody v prachu, stále je déšť přijatelnější soupeř než prach. A že jsou chlapi od motokrosu připraveni na všechno svědčí i to, že jedni z nich mají na svém autě: …Have a nice day.
Hoši! Buďte vytrvalí. Rádi jezdíme na vaše zápolení. Umíte krásně provonět vzduch benzínem a dáváte člověku naději, že i zdánlivě nemožné překážky jdou s trochou dobré vůle a sebezapřením překonat.
Prohlášení: Motocyklový klub
LAMOTO není odpovědný za zveřejněný článek. Články jsou duševním vlastnictvím autora a nejsou žádným způsobem cenzurovány. Umožňujeme zveřejnění článků dopisovatelů za podmínek, že nebudou obsahovat reklamu, urážky, neslušné výrazy a budou celkově v rámci kodexu slušnosti.
![Domů / na začátek [HOME]](obrazky/but_001.gif){kind=small}
